Historie programu OOFEM
a lidé, kteří za ním stojí
Vývoj programu OOFEM začal v roce 1997 jako součást doktorské disertační práce Bořka Patzáka, která se zabývala modelováním betonových konstrukcí. Od té doby je program aktivně vyvíjen zejména v rámci vědecké činnosti na katedře mechaniky Stavební fakulty ČVUT.
Pár slov o počátcích od původního autora (Bořka Patzáka): Na začátku své práce jsem stál před rozhodnutím, zda použít nějaký existující kód či napsat vlastní. Hlavním důvodem pro mé rozhodnutí byl fakt, že existující kódy byly velmi špatně rozšiřitelné a většinou vůbec neměly modulární strukturu. Navíc mě v té době oslovilo objektově orientované programovaní. První inspirace přišla v roce 1993, kdy jsem objevil projekt FEM_Object, jeden z vůbec prvních objektově orientovaných kódů pro metodu konečných prvků (Autoři T. Zimmermann a Y. Dubois-Pelerin). A tak jsem začal psát vlastní kód. Během následujících let byl kód dále rozšiřován až do dnešní podoby. To vše díky úžasné podpoře a pochopení mé rodiny, mého šéfa (Zdeňka Bittnara) a řadě projektů, v jejichž rámci jsem mohl tento program dále rozvíjet. V dnešní době má OOFEM za sebou více než 10 let aktivního vývoje a je běžně využíván pro řešení praktických úloh a na řadě univerzit k vědecké práci. Jeho kód tvoří více než 220 tisíc řádek v C++.
Lidé, kteří se podíleli na vývoji tohoto programu
Těmto lidem patří poděkování, protože věnovali výsledky své práce komunitě a často pracovali ve svém volném čase bez nároku na odměnu.
Bořek Patzák, (architekt OOFEMu, vedoucí projektu a hlavní vývojář)
Zdeněk Bittnar (poděkování za vzájemné konzultace a podporu)
Milan Jirásek, (Sloanův algoritmus minimalizace pásu, mnoho stimulujících diskuzí)
Petr Bittnar (pomoc s přípravou webové prezentace)
Simon Rolshoven, (Drucker Prager plasticity model)
Ladislav Svoboda, (zavěšené uzly, implementace cct3d a tr_shell01 prvků)
Jaroslav Kruis, (implementace některých prvků)
Jiří Němeček, (microplane model)
Peter Grassl, (vylepšení prvku truss2d, model concreteDPM pro beton)
Richard Vondráček, (Direct Sparse Solver)
Jose E. Roman, Francisco Alvaro, (SLEPc interface)
Růžena Chamrová, (implementace XFEM rozšíření)
Daniel Rypl, (subdivision ve 3D, spolupráce na IGA modulu)
Vít Šmilauer, (homogenizace, rozhranní k CEMHYDu, ortotropní model poškození)
Martin Horák, (geometricky nelineární formulace řady prvků)
Petr Havlásek, (implementace modelu dotvarování B3 založená na solidifikační teorii)
Filip Kolařík, (P2P1 Taylor Hood element)
Mathieu Charlebois (Ortotropní elastoplastický model s isotropním poškozením)
Mikael Öhman (Víceúrovňové modely, modely proudění s volnou hladinou a povrchovým napětím)
Jim Brouzoulis (Delaminace a šíření trhlin použitím XFEM v kompozitních skořepinách)
Carl Sandström (Výpočetní homogenizace pro propojení Stokesova a Darcyho proudění)
Martin Fagerström (Implementace kohezivního modelu pro modelování delaminace kompozitů)
Erik Svenning (Modelování šíření trhlin s využitím XFEM)
Pokud Vás tento projekt zaujal a uvažujete o jeho podpoře, pak máte řadu možností, jak pomoci a přispět k dalšímu rozvoji. Podívejte se sem.
Počitadlo přístupů: (od května 2002)